To bylo prozatím nejlepší poježdění všech dob! Prohlásil v neděli odpoledne Hrnec, jen co jsme dorazili k Bábě Šubrový z poslední vyjížďky
od Čertových hlav. Nonono, myslím si v duchu. A pochybovačně, taky v duchu, kroutím hlavou. Jak může takhle bezhlavě hodnotit. To bude chtít hlubší anállízu, grafy, statistiku a tak. Úplně nejlíp ale: Primární analýzu – převod dat na ACTG kód; vytvoření sekvencí readů; vytvoření ukazatelů kvality. Nasledně: Sekundární analýzu – filtrace readů; porovnání a skládání readů; post-alignment procesy a rekalibrace dat; vyhledání SNP a jiných sekvenčních variant. Pak taky: Terciální analýzu – kontrolu kvality odečtu SNP; anotace a filtrace sekvenční variant dle zvolených parametrů; analýzu souborových vzorků; analýzu výjezdní exprese; vizualizaci dat! Zjednodušeně: SEQme a SEQme a/nebo VY! No, není toho málo. Tak se do toho pusťme. Už 16týho 12tý se dal Hrnec slyšet, že by následující Negerkej zájezd mohl bejt na Kokořín. Že je to sice šlapavý, avšak v nádherným prostředí. Námět na krasojízdu byl nadhozen a protinávrh se nekonal, to znamenalo vytvořit tabulku účastníků, najít optimální termín a vyhledat ubytování v lokalitě Kokořínský důl. K ubytování se nabízely chatky v kempu ATC, nebo některý z hotelů. Hotely se zdály poněkud dražší a chatky v kemp zase míň vybavený. Tom objevil na Bookingu ubytování „U Báby Šubrový“. Přísahal bych, že já jsem tu Bábu na Bábukingu neviděl. Zajednal jsem pět pokojů a vytvořil tabulku účastníků. Tabulka se začala plnit, jenomže pět pokojů by Negři nenaplnili. Šváb přizval kolegy bajkery aby doplnili naše řady, avšak ani náhradník Qbic kdyby jel, by nenaplnil pokoj číslo pět. Odříkám teda pátej pokoj a konečnej počet účastníků je 16náct. Výběr za ubytování proběhl rychle a bez průtahů. Ve stanovený čas je zaplaceno, tudíž jedeme. Termín 1 až 4týho června. Jednotlivý skupiny Negrů si zvolili čas odjezdu individuálně. Check-in u Báby je nejdříve ve 14hodin, to ale nemůže některý jedince odradit a vyráží ze Dvora už ráno. Já razím po půl jedenáctý naloženej svejma i Tomovýma věcičkama. On sám, spolu Dejvem šlapou od šesti ráno ze směru Hostinné, Lomnice nad Popelkou, okolo Trosek, Sobotky, Dolního Bousova, Mladý Boleslavi, Krnska, Skalska na Kokořínský Důl. Celkem teda 140km a což je něco okolo 10ti hodin šlapání. Já se v Ignácovy rozhodně nenudím. Chtěje si zkrátit cestu přes Slemeno jedu přes Rudník, jenže za Hostinným je objížďka, která mě vede do Vrchlabí a pak už jsem vlečen událostma a navigací někudy přes Jilemnici, Košťálov, prdelákov i prdelákovice, abych se po hodině a půl vyloupnul u Rumcajzla vedle Jičína. Konečně někde kde to znám. Hrrrr na Boleslav a dálnici. Hlavně neminout dvousjezd z dálnice na Mělník. Jedu jako o závod, můj čevenej drak ze Suzuki předjíždí kamión a…. dopr. sakr. sakruju, ale to už jedu na Prahu po placeným úseku. No co, na dalším sjezdu před Benátkama mám další pokus. Povedlo se a
nechytili mě! No a teď to dám ne? Brodce, Chotětov, Mělnický Vtelno a zase objížďka himl! Ve 14:09 stojím u Báby Šubrový. Zpoždění 9minut, to jde :-). Jdu se přivítat s personálem. Mám se prej na chvíli posadit, než mi připraví pokoj. Sedím na zahrádce hospody, popíjím hroznovej nehaj a vtom přijíždí Honza. Dostáváme klíče od pokoje, přejíždíme zaparkovat auta do dvora. Vykládáme krámy, když tu se odkudsi vyloupnou Hrneček, Borek a Bárt patřičně upravený od Grobiána majíce v nohách 9kilometrů koko. Ostatní, kteří už přijeli, jsou s Danem v servisu někde v Mělníce. Dan má cvaklou brzdovou hacici a teče. Teda hadice. Než se vypakujeme, přijížděj borci od Mělníka. Dan je bez bajku, že prej mu sním něco udělaj a večer přivezou. Všichni, až na Dana se převlíkáme do bajkerskýho a chystáme se na vyjížďku. Z mrákot se probírá i Hrncova grupa a jedou s náma. Je půl čtvrtý když vyrážíme. U Grobijána což je asi 200metrů se potkáváme s Dejvem, Tomem, Horejsem a dalšíma. Moc je nezdržujeme a razíme skrz Kočičinu do Sedlece a Mšena. Stoupáme roklí nejdřív mírně a pod Sedlecí zprudka. Proplejtáme se skalníma rozsedlinama, přejíždíme suchý větve pohozený na cestě po těžbě. Pod Sedlecí se cesta naklonila a zúžila do cestičky lemovaný křovím. Pod prvním barákem vedle rybníčku na sebe čekáme. Jede nás osum kusů. Ve předu Honza, Borek, Bárt, Hrnec, Slim, Lukas, Ponko a But v závěsu. Sešikovaný se znovu drápeme ještě asi 200 metrů, nejdřív štěrkovou a od baráků asfaltovou cestou na křižovatku v Sedleci. První vrchol máme za sebou a hurá po zelený do Mšena hezky z kopečka. První hospoda „Obecník“ z venku moc nevypadá a druhá „Hostinec u Koruny“ měla uzavřenou společnost. Pod městem jsou „Městský lázně“, tam se v čerstvě opraveným Art Deco areálu nachází otevřený občerstvení. Jedno nikoho nezabije a co tě nezabije to tě posílí. Posílený pokračujeme po modrý lesoparkem Debř, stoupáme zvolna okolo Kokořínku, přírodního divadla, odpočívadla Romanov ve tvaru mochomůrky, aby se to odtud až na Švédskej val zase víc naklonilo a to se to tady menuje Rovina. Za švéďákem konečně sešup dólu. Znenadání průjezd skálou. Průsečná skála vznikla vytesáním lesní vozové cesty do pískovcové skály. Pravděpodobně byla vytesána v době 30ti leté války, aby se lépe vojáci dostali vozem k tábořišti. Vozy sice nemáme i tak se s někým potkat by nebylo příjemný. U Hlavy a Žáby rozháníme turisty a projíždíme do dalšího úseku. Droužkovou cestou, až na Pokličky. Od Pokliček si po schodech netroufáme, mohlo by dojít na dřevěných, zábradlím lemovaných schodech ke karambolu a to nechceme. Zpod schodů je to už příjemná cesta údolím Pšovky na základnu k Bábě Šubrový. Kola odkládáme do dvora, jdeme se vykoupat a následně se scházíme na zahrádce hospody. Skupina ve složení Šváb, Zbynďa, Jířa Macháček, Dejf, Tom a Horejs si jeli svou trasu k Harasovu a jistě ji barvitě popíšou v jiným románu. A Dan stále čekal na zprávu ze servisu, jenže se na něj vy servisovali. Furt nám chybí poslední účastník Šotek. Ten se prozatím nachází v chráněný IT dílně pod Špilasem u Príglu a dorazí večer po skončení školení E.T. specialistů. Na zahrádce to žije. Paní provozní se přijela podívat, jak to jde a vidouc bóží dopuštění, přidává se k personálu a nosí a nosí, seč ji síly stačí. Dáváme si i jídlo a to fakt nemá chybu. Teda, možná byla chyba dát si smažáka, když koleno nebo žebra vypadaj a nejen ty, tak famózně. Do jídla nám přijíždí Švábova grupa. Seznamujeme se se Zbynďou a Jířou. Tak to máme dva Jiří, dva Davidové, dva Honzové a dva Petrové, to bude teda pěknej guláš! Jo! Guláš byl prej taky výbornej. Zábava se rozproudila. Jenom Dan je trošičku skleslej, protože bajk nedorazil a oprava neproběhla. Za to dorazil s velkou slávou Šotek. A zase nová runda piv a asi i něčeho jinýho. Mezi 11ou a půlnocí se platíme, zalejzáme do hajan. Ve tři ráno Švábovo řvaní jak na lesy, klení a pak ticho. Až ráno se dovídáme, že se po půlnoci šel projít a ztratil cestu zpátky. Domorodci ho chtěli vyreklamovat, bohužel neúspěšně. Probděl noc venku u ohně a až když se ráno otevřely dveře, mohl se vrátit. Ráno nás obvinil, že mu nikdo neotevřel, ale kdo mohl vědět, že ty skřeky jsou prosba o otevření. A jaký je poučení pro příště? Nechlastat tolik, případně neodcházet z postele!
Dobré ráno, říkám nezvykle pozdě v 7hodin a jdu se podívat, jak vypadám. Ujde to, tak to oplachuju, beru si tašku s jídlem a jdu posnídat na společenku. Někteří jdou posnídat do hospody, kde maj objednanej žraut. Po snídani ošetřujeme šemíky a vyrážíme. Dan si opravuje brzdovou hadičku na přivezeným bajku, elektrikářskou páskou načež razí s náma. Všech 16náct nás vede Tom po Crhově silnici okolo Grobiána do serpentin. Za jednou ze zatáček se vrháme na lesní, ještě víc nakloněnou cestu. Po několika stech šlápnutích na nejlehčí 32/50 převod jsme na prvním vrcholu dne. Loukou okolo vysílače přijíždíme ke trajlíku. Tom všechny Negry upozorňuje, že teď to bude náročnější sjezdík a to stezkou mezi stromy rovnou dolů a taky že bude několik protisměrných serpentin na 45stupňovým svahu. Trošku se to na prašný cestičce smeká, ale nic coby nešlo sesmeknout, případně ubrzdit jenom přední brzdou. O tom by Dan moh vyprávět, nebejt zrovna zaměstnanej bržděním onou přední a jedinou dostupnou brzdou. Ti v zadních řadách radši bajk vedou. Pak až k Harasovu šlapavej trail, nahoru, dolu a dolů k rybníku. Odpočinek, občerstvení a do sedel. Jedeme na druhou stranu údolí. Švábik si vyjížďky užil nad hlavu a jede si po svým. Ostatní statečně šlapou kolem skalního bytu, cestou pokladů Harasova pod Psí horou vzhůru k vyhlídce nad Harasov. V domnění,
že někde předemnou jede Tom, snažím se ho dohnat a ne a ne ho dojet. Jak lehce se jede po úbočí nad osadou Harakoko. Nad Mlčeňí se stezka dělí. Nikoho jsem nedojel, tak radši čekám. Po několika minutách všichni přijíždí včetně Toma. Asi jsem měl vlčí mhu. Od Mlčeně znova stoupáme až na asfaltku s názvem Venkluka, na dohled od Janovy Vsi, skrz kterou projíždíme do Kokořína. Hospoda v Kokoříně není otevřená, tak nás Tom směruje na trail za zámkem. Trail vede nejprve po vrcholu skal, aby sestoupil o patro níž po krátkých schodech a pak jel pod skalami a věžemi někde úzkou stezičkou, jinde asi metrovou cestou, ale vždycky jsou po levý ruce skály a na druhý straně buď hluboký průrvy, nebo jen prudkej svah. Dva a půl kilometru šlapání, kde není čas na rozhlížení, jestli nechceš skončit upadlej o pár metrů níž. A už je tu výjezd na kostkovanou silnici, počkat na zbytek party a můžeme jet na hrad. Bajky pohazujeme pod branou, fotíme si středověkou romantiku opravenou ve 20tých letech 20týho století. Prohlídku vynecháváme. Následně sjíždíme tunelem do Podhradí. Míříme do Kempu ATC, kde se odpojuje další část – Hrnec, Lukas, Horejs, Borek, Dan atp. ti si dávají pivsona. Náš zbytek Tom, Dejf, Honza, Slim, Bárt, But pokračujeme trailem nad kempem a Růženiným údolím se u Rapína vracíme zpátky do údolí k rybníku Kačírek kousek od Grobiána, kam jedeme na oběd a doplnit jonty. Nikdo z Negrů se neobjevil, tak se nás šest vydává dál. Znovu jako včera vystoupáme Kočičinou do Sedlece, jenom místo do Mšena dneska odbočujeme za Sedlecem na modrou do Rokle močidla a pěkně tři kiláky z kopečka, kolem Náckovy rokle, Rokle Apatyka, až pod Pokličky. Po červený proti proudu Pšovky do Vojtěchova a odbočit do Planýho dolu proti proudu potoka Žebrák. Čtyři a půl kilometru stoupáme k asfaltce a pak ještě kilák do Střezivojice. To by si zasloužilo odměnu! A ta je sladká i hořká, jak je komu libo. Hospůdka Bouda stojí na nejvyšším bodě dnešního bajku 407metrů nad mořem. Ti v ATC kempu se už válej na cestě. To my si hrajem s klíšťatama na posekaným trávníku. Dost bylo válení! Šup do sedel! Hezky z kopce skrz Blatce. V javorový áleji udělat snímek hradu Houska na protějším kopci a pak se vynořit v Houseckým údolí u Pšovky. Po kilometru odbočujeme před Tuboží na Zámeckou cestu. V nohách máme asi 49kilometrů a před námi je prudký stoupák k trailu
Konrádšturm (Tuboh), naštěstí jedlouhej jen ňákých 400 metrů. Na odbočce čekáme, než dojede Janko Tlačič. Společně se posunujeme kupředu, přičemž se z obou stran přibližuje hrana skal až je ostří ostrý, že by nás mohlo rozkrojit. V tom se skály rozestupujou a rozsedlinou mezi níma padá stezka v ostrým úhlu dolů. Netroufáme si to sjet, tak snášíme bajky dobrých deset metrů. Nasedáme a kličkujeme mezi stromy a balvany do nižšího patra skal. Prudká levá a už jedeme uzoučkým trailem pod skalou po levý ruce a po pravý ruce máme vrcholky jehličnatých stromů. Občas se trhá hrana stezky, sem tam rupne větev pod bajkem. Na koukání po krajině fakt není čas. To že jsme jeli kolem věže Golem a Rabbi Löw, vím až teď, ale při bajkování to byly jen zasraný, zkurvený šutry co mě chtěj shodit do lochu. Každá sranda jednou končí a tak skončil v Konrádově Tuboh trail. Po silnici č.259 jedeme do Ráje. Už bylo na čase, očistce bylo dost :-). Ráj, to je ráj nejen na pohled ale i pro dehydrovaný tělo. Konečně kofola, pívo, česnečka, burgr, hranolky. Trochu se ochladilo, smrklo, tak rychle na základnu. Projet znovu Vojtěchovem, pod Pokličkama pryč ze silnice na červenou značku, mihnout se v Podhradí a zastavit až u Báby. Koupel, večeře a volná zábava na společence. Dole v hospodě začíná hrát avizovaná tramská kapela Harakoko. Na úvod spustili: „ V Montgomery bijou slony, už jim nezbyl žádnej nůž!“ nebo tak ňák to zpívali :-). A pak další a další, jako „ Leží šíp za vanou.“ IT štvanci si donesli na společenku notebůky a pokouší se pracovat, jenže zdejší Wifič nefičí. Honza provedl restart routeru a už to maká. Ale jen několik mžiků. Lukas si v kufru přináší mezihvězdný spojení Starlink a tak máme pro dnešní večer vystaráno. Únava z málem 60ti kiláků vykonala svoje a tak se du spát. Není to jako by mě do vody hodili, ale spím. Ráno se probouzím opět kolem sedmý. Drobná ranní očista, snídaně z vlastních zásob, vypucovat bajk a vypravit se společně k Harasovu kam už se mezi tím vydal Dan se svojím šemíkem. Má totiž objednanýho „Kolofixátora“. Přijel ten nejlepší, sám Čábelickej! Když se v Harasově všichni slejzáme, má Dan kolo rozebraný, novou hadici namontovanou a Čába už to zase dává dohromady. Brzdu plní, odvzdušňuje a seřizuje. Ještě Danovy ukazuje vakl v čepu přepákování a ukončuje činnost za kibicování početnýho zástupu Negerstva. Poděkování s přílibem brzký faktury a můžeme vyrazit nach Hunde. Teda Psi. Vlastně Dogsy. Zčerstva o5 Psí hora, vyhlídka Harasov, Harakoko, Mlčení ale tentokrát ne nahoru, ale dolů k silnici, kolem Grobiána do Podhradí. Tady se trháme. Půlka si jede svou trasu, ostatní se vrháme vzhůru k hradu na stezku za
Kokořínem. Nádhernej sluncem ozářenej trail podel skal. Ale někde nad Sluneční jeskyní se nám v kakamrdí a popadaných stromech ztrácí stezka, tak se v lese ztrácíme i my. Stojíme nad jakousí roklí a hledáme kudy. No kudy! No tudy, okolo pole řepky Babišky. Babiško, babiško, kdo v tobě přebývá? Já kopřiva žahalka, já klíšťátko vysávač! Au, jau, au jau, au, au! Už mám vylečený regma! Hlásím a tlačím já i Janko Tlačič skrz kopřivy a mezi mezemi a Messi a Řepkou a Zinédine Yazid Zidanem. V tom se ozve: „Vidím silnici!“ To je skoro stejný zvolání jako za Magalhãesových mořeplaveb. Tam taky někdo zvolal: Monte vid eu! ( Vidím pahorek! 🙂 ) . Konečně civilizovaný svět bez babišojdů. Odhazujeme bajky a líbáme asfalt. Na památku se fotíme s řepkou. Konečně vím kolik nás jede. Je to Dan, Bárt, Dejf, Slim, Hrnec, Šotek, Borek, Butič, Honza a Tom. Ostatní Horejs, Ponko, Lukas, Zbyňďa a Jířa Macháček jedou na Housku a do Dogs jinou cestou. A Šváb stopuje do Mšena, kde obšťastňuje knihovnici mistní lidové knihovny. To nám, to po asfaltu fičí. Dobřeň-Jestřebice a je tu první občerstvovna. Máme okolo dvanáctý, to chce něco na hlad. Třeba trampskou zelňačku s chlebem, něco jontů a zas můžem. Šup z kopce Vojtěžským dolem do Vojtěchova, hnedle do Ráje a pak stoupáníčko stoupání k Vrátenský hoře. Hezky po silnici, nechat se předjíždět veterány všech kategorií a čuchat volovo, jako za starých časů. Pod Vrátenskou horou za Libovicema jedeme konečně ze silnice. Ovšem stoupání ještě nekončí. Jen těsně lízneme vrcholek s rozhlednou a pokračujeme, teď už z kopečka skrz Kruh do Žďáru. Najeli sme na červenou značku a tý se držíme až na Bezděz. Dobrých 15 kilometrů to bylo z kopečka. Za silnicí č.38 (Boleslav-Doksy-Jestřebí) se nám cesta zase naklonila opačně. Občas bylo nutný trochu zatlačit po vzoru Velkého Janka. A co zvládne on my taky. Hrad se nám tyčil nad hlavou, ale tam, tam nejedeme. V podhradí u rybníka se nám do cesty postavilo Pohostinství u Vejra. Zase v pravej čas! Bylo třeba doplnit tekutiny, nasytit hladový krky a nechat odpočinou umdlévající okončetiny, včetně prdelí. Odpočatí, najedení do syta odjíždíme směr Mácháč. Z podhradí hezky z kopečka lesní cestou, za občasnýho poskočení na terénní vlně, občas šup do bílýho písku, až to s bajkem zamává. A jsou tu Doksy. Proplejtáme se Masarykovými sady, mezi ulicemi Mimoňská a Ke Klůčku jezdíme okolo přístřešku tak dlouho, dokud paní sedící v něm, neřekne „DOST!“ Naštěstí to řekla, jináč tam jezdíme do teď. Ještě trochu zamotaný se dostáváme do přístaviště Máj. U mola stojí loď odplouvající do Hanoje. Aspoň se to tak na první pohled jevilo. Přibíhající slečna, byla vykázána, že jde o soukromou vyjížďku a bílým je vstup zakázán. Utěšit se jí jal náš krasavec a enfant terrible Hrnec. V klubovým dresu negrů se jí ujal slovy: „Dneska už bílej, nesmí ani na loď.“ Můžu vás doprovodit. Naštěstí ochranka pláží a vysoká mříž zabránila dalšímu
obluzování. Hrnec ukončil vztah a vrátil se do našich řad. Objíždíme střežený pláže do Starých Splavů, kde opouštíme Mácháč a začínáme se vracet. Selskou roklí pozvolna stoupáme na Novou Skalku, sjíždíme skrz Starou Skalku do Zbyny. Zase stoupání, směr Korce. Janko But Tlačič se začíná opožďovat. Přišla na něho krizička, jako prase. Nabízím mu energetickou bombu, aby se jeho znavený tělo zase rozjelo. Ve stoupání na Korce, dojíždíme peloton. Dan má sice opravenou brzdu, ale už dobrých 40kiláků vrže jako stará šlapka. Že prej pedály mazal, ale něco se v nich sype. Teď se to snaží trochu umlčet, ale marně. Oni to nebudou pedály, ale vymačkanej čep. Nasedáme, jedeme. Malinko štrejchneme Ždírec a v kilometru 62 jsme v Bořejově. Teď až do Ráje to máme z kopce. V Bořejově to začíná průjezdem skrz portál věže kostela Sv. Jakuba. Pokračuje dvojschody a půl kilometrovej sjezdík zakončuje serpentína do Týnskýho údolí. Famózní!!!! Klesání pokračuje skrz Housecký údolí, kde jsme už byli včera. Asfaltkou klesáme k Tuboži, vynecháváme Tuboh-trail a skrz Konrádov pádíme do Ráje. Rychlý jonty, malý občerstvení a dřív než bude v lese tma, jedeme do Hradska na schody. V Ráji se s náma loučí Dejf. Musí na základnu rychle se zbalit a odjet. Horejs je jeho odvoz do DK a ten už musí domů teď v sobotu večír. My se musíme nejdřív vyšplhat od Ráje k Romanovu na Roviny, to znamená z 250ti do 400metrů. Jde to trochu ztuha po těch 70ti kilometrech. Ale nakonec jsme na Rovinách, teď to půjde jenom z kopce! Nájezd do Františkovi áleje a davaj až k Sedleci. Šotek přijíždí omlácenej, jak studenti v devětaosumdesátým 🙂 . Bajk se mu splašil pod prdelí, nakopnul ho a vyklopil. Hlavně, že bajku se nic nestalo :-). Očistil si loket, prdel, Šotka a můžeme pokračovat. Průlet Sedlecí a je tu Hradsko, kaple sv. Jiří. začátek dnešní poslední radovánky. Tom na nic nečeká a vrhá se vpřed. Ani já na nic nečekám a větve přede mnou, větve za mnou, sleduju Tomova záda. A už je to tady! Schoddydydydydydyd pauza a schodydydydydydy, otočka o 90 a shoddydydydydy. Někoho v úzkým koridoru potkat, smetu ho ani necouvnu. Poslední sekce schoddydydydy a jsme na dně Kokořínskýho Dolu kousek od Grobiána. Je 3/4tě na devět. Vstřícná vrchní nám ještě před uzávěrou točí po dvou pivsonech a pak nekompromisně zavírá. Půllitry máme nechat na schodech. Dopíjíme a dokončujeme 78 kilometrů dlouhou štreku. U Báby se zkulturňujeme a všichni, jak tým Á, Bé i Cé se scházíme na terase k zábavě. Ponkič griluje mňamky, v hospodě opět bijou slony. Nedožranej od večeře si láduju přebytečnej buřt do hlavy a mnohem později toho budu litovat. Po jedenáctý nás ukončujou dvě roztomilý pasažérky z vedlejšího pokoje. Několik jedinců jde na společenku, kde probíhá fotbálek. Pak spát před zejtřejším finále. Někdy uprostřed noci mě budí kopanec do břicha. Buřt se vzbouřil a chce zase ven a je mu jedno, že je noc. Uďál jsem všechno o co žádal, i sem se předklonil nad hajzlík, ale ven se mu zase tolik nechtělo, tak jsem ho opět polknul a šel si lehnout. Několik dlouhejch minut se mnou ještě klepal, pak to vzdal a dal pokoj, zmetek jeden.
Nedělní snídani jsem odbyl. Trochu zeleniny a rajčata co nám nechal Dejf v lednici. Ale je mi líp než v noci. Dneska dáme ještě jeden rychlej bajk a pak pojedeme domů. Jedeme Želízy, respektive Čertovy hlavy. Vede nás Tom. Harasovem nás projíždí deset. Tom, Šotek, Honza, Borek, Dan, Bárt, Slim, Lukas, Janko a Ponko. Tentokrát jedeme po žlutý. Stoupání do Bosyně se postupně stupňuje a posledních 100metrů tlačíme všichni. Na asfaltce od baráků zas jedeme. Stoupání, už zase lehčí, končí ve Vysoký u značky Bosyně konec v kilometru pět. Až do Želíz je to sice 7km z kopce, ovšem zkratka Jandovou roklí prověřila odolnost nejednoho bajkera. Podlejzačky, přelejzačky, Frfekenovy poponášečky a kopřivová lázeň. Kilometrovej segment radost pohledět. Stromy napravo, nalevo, nad hlavou a na zemi a přes rokli. Ale dali jsme ji kilometr za 7:40, to jde ne? A už jsme v Želízech. Bajky necháváme pod hlavama i se Šotkem. Lezeme nahoru. Je tu živo, samej turista. Lukas vytahuje z batohu dron a startuje. Mezi tím se štracháme vzhůru na plošinu u temene Čertových hlav. Lukas nás snímá z letícího dronu. Beru šišku a vrhám ji na dron. Míjím. Asi o 5metrů. Vynadívaný na elektrárnu Mělník slejzáme pod kopec, nasedáme a jedeme na vedlejší stejně vysokej kopec k jeskyni Klácelka. Moc vysoko ale vyjet nejde, takže tlačíme. Okukujeme vytesaný reliéfy, obcházíme je, vracíme se k bajkům a sjíždíme dolu k silnici. Dělíme se. Lukas, Janko a Ponko potřebujou odjet, tak mastí k autu nejkratší cestou. Hned na další křižovatce se odděluje Honza a jede se ještě někam projet k Tupadlům. Nás šest se vrací skrze Dolní Zimoř a Zimořským dolem ke Kokořínu. U mě se začíná projevovat noční zvrácenost a ranní nedostatečná snídaně. Jsem bez sil a výjezd na Kokořín z Truskaveckýho dolu km 22 až 23,5 je pro mě smrtící. Někde uprostřed odpočívám. Nahoře v Kokoříně jdeme do konečně otevřený restaurace U Koně. Dáváme si hrachovej krém z hrachu, někteří i zákusek a pití. Po zaplacení se vrháme na trailík za zámkem. Až na Bárta mi všichni ujíždí a nad moje síly je dlouhou dobu i Šotek. Předjíždím ho jen díky jeho zaváhání v jedný zákrutě pod skálou, ale i tak mě dokáže znova dojet. Jsem docela rád, že trail končí. Ještě projet kostkovanou silnici tunelem do Podhradí, udělat několik kliček podél Pšovky a stojíme u aut u Báby Šubrový. Parta Lukas, Janko, Ponko se akorát naloďuje a odjíždí. Ani my to neprotahujeme, nakládáme bajky na střechu a fííí do rodnýho kraje, do Sudet, do Trutnova, doprdele to byl zase zájezd. Ještěže mám vlka. Tentokrát žádný bloudění a rovnou za nosem. A co to hodnocení? No?! Možná, ale opravdu možná, má ten kluk jeden porcelánovej pravdu. Jenom ty superlativy bych krotil! Škrtám „Nejlepší“ a „ všech dob“ a nechám: „ To zas bylo poježdění!“ Nebo nebylo?
Došlo po uzávěrce: Hrneček trvá na svém výroku! “ To bylo prozatím nejlepší poježdění všech dob! ….a myslím si to pořád!
Pár fotek zde:
Nebo zde od Lukase:
Případně tady:
Report od Dejva tuzde: