Tak to vyšlo. Trasa Harrachov-Trutnov pokořena! Jednoznačně se dá říct, že hory už nepatří pracujícím ale pražákům a těm je tady hej. 
Jejich auta jsou všude a jak se zdá pražácí maj vod fšech závor klíče. Kam se nesmí na kole, tam může pražák autem. Ostatně jiný SPZetky tady vidět nejsou. Světe div se, mezi autama se občas objeví srnka a neopatrná veverka málem upustila svojí zimní zásobu, páč do teď viděla jenom turisty v autech a najednou… Néé takhle to není. Veverka už pěší turisty viděla.
K trase se nedá co dodat, kdo nejel neví. Ve zkratce to bylo asi takhle. Zima, kopec, větší kopec, teplo vslíkám se, srnka, kytky, fouká oblíkám se, zelňačka, jedu z kopce, bacha veverka, Horní Míchačky, furt jedu dólu, hergot kde je K1A, á tady je, Špindl, dopr.. kudy, zapráskaný panely, furt panely, kopec, du pěšky, už zase jedu, jedu, jedu, hurá zkopec, v brzdách něco skřípá, zadní kolo ven, nic tam není ale furt to skřípe, jedu z kopce, baráky, jé vidím blba roku, opravdu je to Zach, Strážné, je 3/4 na 12 a tady to vypadá jako kdyby byl další odsun. Nikde ani živáčka. Ale né přeci někdo “Guten Tag”. Jedu z kopce, né dlouho, kopec, hergot kudy, směrovka s koněm, čumím do mapy, nemá to smysl jedu podle sebe, je to správná cesta, hele tamhle je horská služba, jede se ňáká 70tka, jedou proti mě, kopec, kopec, kopec, fotím ty chudáky co se ženou do cíle, šlapu, šlapu, kašpárek, šlapu, ne dlouho, kašpárek, bolej mě kolena, zkouším šlapat, nejde to, dávám si svačinu na Renerovkách, odpočívám, po 5ti minutách začíná pršet, do sedla, nejde to, slejzám, zatím kape, pokouším se jet, když už to skoro jde začíná lejt, vytahuju pláštěnku, ledovej dešť a hnusnej vítr, tlačím a voda mi teče po gesichtě, do zad svítí slunce, do gesichtu šlehá déšť, jsem na Rozcestí, přivazuju “koně” a du na čaj, už svítí slunce, od teď to bude z kopce až domů. Míjím Výrovku, asfalt je mokrej, při brždění už to neskřípe, nemusím šlapat, nešlapu, Pec, furt nešlapu, nešlapu, předjela mě švarná cyklistka, šlapu, houby platný, využívám svoji váhu, sláva Svoboda, předjíždím ji, drží se mě, už nemůžu, drží se mě, zpomaluju, taky zpomaluje, šlapu i když nemůžu, furt je za mnou, zmizela v Bukách, asi jela na Evu a Vaška, je to nekonečný, už budu doma, jsem doma, vana, oběd, padám na kanape, chci vstát ale bolej mě kolena, odpočívám.
Nebyla to úplná K1A ale stačilo to. Příští rok to snad bude lepší.