aneb nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Tejden po Bišíku se uskutečnila bajkovačka ze Šerlichu do Dvora Králové. Na tuhle akci mě sice David přímo nepozval, mysle si, že toho není žádnej Trutnovan hoden. Avšak tajná dvorská 
akcička se díky mému zvědovi v řadách dvorských proflákla, takže jsem svou účast na FB potvrdil. Slet Kaloňů se uskutečnil u cyklobusu v areálu bejvalýho ČSAD u Bastionu č.35 v Josefově. Dvoráci přifrčeli po ose, já si najmul dročku i s bratrem. Úderem 7:20 začíná nakládání bajků do vozejku. Kolistů a zájemců o Šerlich je tu dost, ovšem Negrů celkem pět. Cena i s kolem na Šerlich je pouhý kilčo, tak to by jako šlo. Usazujeme se na sedačkách a hodinku a ½ relaxujeme. Ve Skalici a Nováči přistupujou další cyklisti, až do vyčerpání míst. Cyklobus vyfuněl na otáčku pod Šerlichem, vyplivl nás do lůna přírody plný nástrah a pokušení. Prvním pokušním je Chata KČT a její otevřenost. Od otáčky to není k Masarykově chatě nijak daleko, ani vysoko. Parkujeme bajky a zahajujeme pivní režim, páč v jakýkoliv nadmořký vejšce může snadno dojít k decervezadraci, což je nepříjemná situace podobná ztrátě vody na poušti, ovšem s opačnými příznaky, jako je:“ ztráta jistoty, při skocích, bušení ve spáncích a nenadálá ztráta orientace.“ Konzumací volně rozpustných vhodných iontů, těmhle stavům předcházíme. Vyléčení z neduhů usedáme za řídítka a pod vlivem iontů míříme k cíli. Sjíždíme k Šerlichskýmu mlejnu, abychom Šerlišským údolím vystoupali na Šedloňovský vrch, vyšším o pár metrů než samotnej Šerlich. Po modrý značce jedeme bunkrovkou vložku s dropíky k Polomu. Nad Polomem měníme modrou značku za žlutou a stálým klesáním se dostáváme o celkem 300metrů níž na okraj Sedloňova, kterej ale míjíme. Jedeme rovnou k dělostřelecký tvrzi Skutina, další iontový zastávce na trati Š-DK(TU). Vítá nás mohutná víceřadá obvodová překážka tvrze, sestávající z řad betonových ježků a tzv. prasečích ocásků pro uchycení ostnatýho drátu. Překážky objíždíme až k tvrzovýmu srubu N-S-48 „U Stodol“, kde odkládáme bajky do trávy a úpěnlivě vrháme oči na stánek. Průvodce nás marně láká k prohlídce, chřestíc klíči od zbrojáku. Máme jiné svody. Nabíjíme ostrou munici typu Krá12 a plníme volátka. Po krátkým odpočinku odjíždíme kolem kóty stálým klesáním do Sněžnýho. Projíždíme Sněžné až na křižovatku Tis – Sněžné. Odbočujeme vlevo a spolu s Olešenkou zurčíme z vrchu dólu. V ostrý vracečce málem kufrujeme, ale pak se vracíme do správnýho kurzu k Olešence. Vysoko nad námi se objevuje zřícenina hradu Frymburk a podél Olešenky fabriky v Dole. Za poslední fabrikou končí asfalt, údolí se zavírá a začíná tmavá údolní cesta, krytá vysokým lesem. Najednou slyším ostrý zlověstný sssss. Zpomaluju a sssss mizí. Asi bludy, či co. Rozjíždím se, ale znova se ozývá sssss. Za mnou jedoucí Martin mi potvrzuje, že z pneušky uniká mlíko. Zastavujeme a hnedle objevujeme únik. Z báglu vytahuju sadu na opravu bezdušáků, do vidličky vkládám knot a zapichuju díru. Úspěch, luft už neuniká. Společnýma silama hustíme a doháníme peloton. Ti už ale v Pekle sosaj Primátor Weizen, tak se k nim přidáváme. Do Nováče k Broučkovi na oběd, to máme pár kilásků, tak 
nasedáme a odjíždíme. Jet po silnici by byla nuda, jedem teda turistickou podél Metuje. Od dob mýho vojákování je stezka zanedbaná. Padlý kmen, blátíčko, náletový křoviny, nic z toho nás nemůže zastavit. Celkem svižně uháníme podél břehu. V předu David, v závěsu Já. O tom, co se děje vzadu, nemám přehled. Dopr…. Sakr… tma! Automaticky a samovolně dělám buď parakotoul, ale asi to by pytlokotoul a blblblblllll.!!!! Voda?!!!!! Vynořuju se, chci se postavit na všechny čtyři! Pravá přední je citlivá na pohyb! Stojím na vratkých kamenech, po gzichtě mi stejká voda. Seš v cajku, ozejvá se nade mnou. Ani néé. Hele kolo mu plave pryč! Někdo kolem mě leze do vln a loví bajk. Ze zhora se natahuje čísi ruka a vytahuje mě na břeh. Kur… já tu větev viděl na poslední chvíli. Hele teče ti krev, já vím a odplivuju kousek jazyka. Přepočítávám si zuby. Jsou všechny. Uff! Néé z huby, krev ti teče z ruky! Koukám, nic nevidím, akorát jak se barví pravá strana kraťas a rukavice. Máš něco na závázání? Jo v síťce je čistej hard, úplně zapomínám, že uvnitř báglu mám lekárnu. Přicházím k sobě je mi lehce mdlo. Volejte bráchu, mohl by bejt poblíž v Náchodě. Navrhuju jít do Nováče na Náměstí k Broučkovi s tím, že si dáme oběd a mezi tím přijede můj odvoz. Uvědomuju si, že v Metuji už jsem se jednou ráchal. Bylo to roku 1985 v přijímači na vojně. To nás VéDéčka prohnali skrz tok v rámci výcviku. A pak, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky :-). Marťas vede moje kolo, já se držím za obvázanou pazouru. Průvod s polomrtvolou se dokodrcal kolem hotelu Metuje na náměstí k Hotelu u Broučka stojícím v sousedství zámku. Všichni, krom mě si objednávaj oběd a pití. Ve stejnou chvíli, kdy se plní stoly, mě přijíždí odvoz. Loučím se a jedeme do nemocnice směr TU. Verdikt zní: Otevřená zlomenina okovce, doba léčby 2-3měsíce.
Fotky: Martin+Slim ZDE.