Dovolená 2017, se uskutečnila v komorní podobě, ačkoliv ještě na začátku roku, jsme se megalomansky rozmachovali. Listy katalogů 
svištěly skrz naše pazoury. Pláže, horstva, oázy, polopenze se míhaly před očima. Jenže písek na těch plážích vypadal uměle, horstva velice velice, oázy opuštěný, a nač mít polopenzy, když chci důchod celej. Pak ty podivnosti, jako třeba: V Turecku – samej Turek, bez vokurek. Ve Francii – žádnej francouz, jenom alžířani ( asi na dovolený ). V Německu – Turci, ale hafo. Chceš si dát bratwurst, nebo eintopf a dostaneš kebab. A tak je to všude. Chceš si zajet odpočinou do Chorvatska, ale než tam dojedeš, musíš se kvůli zácpám otočit a jet zpátky. Navíc všude tam, je tolik Čechů, že není třeba nikam jezdit. A tak jsme zůstali doma. A taky proto, kdyby se stavěl plot okolo hmyzího domečku v Medlově. Ani to nedopadlo, takže nezbylo než vytvořit náhradní program. Pondělí trávíme úřadováním, vyzvedáváme si řidičák a občanku. V úterý, jedeme přeci jenom do zahraničí. Navštěvujeme Polskou kapitalistickou republiku. Území opouštíme skrze Královec a různejma zkratkama, míříme do Kowar dříve Schmiedeberg im Riesengebirge. Tady navštěvujeme park miniatur, s úplně miniaturníma stavbama Slezska i Česka. Na oběd už jsme zase v ČR. Na pomezkách v Trautenberku obědujeme pivovarskej psuláš a smažák. Lehká procházka po Ó pro lepší zažívání a pak domů. Ve středu jedeme přes Jaroměř na Kunětickou horu. Dvou 
hodinovou zastávku v Jaroměři, využíváme k objednávce nový sedačky. Potom jedeme do Hradce poobědvat do rychláče v Tesku. Najedený vystupujeme na Kuňku. Za zaplacený vstupný si chodíme, kde chceme. Až to všechno okoukneme, jedem domů. Ve čtvrtek vstáváme velmi brzo. Nastupujeme do autobusu, směr Praha a v 6hodin jedem. Po několika hodinách vystupujeme, v bufáči na Čerňáku snídáme a hnedle potom, se krtkem přesunujeme do Holešovic, abysme se autobusem dostali do ZOO. U vstupu, si v kase zakupujeme lupeny, načež vstupujeme mezi divou zvěř. Ta je naštěstí za ploty a sklem. Procházíme sem a tam, sledujeme rozjásaný želvy, ploutvonožce, tučptáky a taky kámen, nůžky, papír, tapír, spock. Fotíme se s kruhoocasým. Když došla zvěř dóle, vyjíždíme lanovkou do horní části, nejprve jdeme na oběd a po si dáváme zmrzku. Procházíme okolo sudo i lichokopytníků, paroháčů, nosatců i chobotnatců. Sloni se zrovna i s mahútama koupali. Ještě jdeme žirafy, ale čas odjezdu se přiblížil. Na závěr navštěvujeme Indonéskou džungli. Pak už jedeme domů. V pátek jedeme do Teplických skal. Jedeme vlakem do stanice skály. V kase kupujeme lupeny a vydáváme se objevovat různě tvarovaný skály. Myslivec na čekaný, Hlava koně, sekera, krakonošovy šortky, skalní nevěsta. Nevěstu fotím se psem. U východu ze skalního města je i pes Filipes. Za skalní korunou se na chrámových skalách, několik horolezců pokoušelo dostat na vršky skal. Na konci prohlídkovýho okruhu, před sibiří, vidíme skalní velrybu. Je pozdní léto a sibiř není vůbec studená. Okruh tady končí. 
Odcházíme zpátky k vlakový stanici. U vstupu do skal si dáváme langoše a čekáme na svůj vlak domů. V sobotu si jdu vyzvednout kolo, ale jinak odpočíváme. To v neděli, se vydáváme na cyklovejlet. Jedeme na pizzu do Pece pod Sněžkou. Jedeme lesem přes Janskou horu na Zlatou vyhlídku a Hoffmannky. U Stezky korunami stromů odpočíváme, před dalším stoupáním. Po odpočinku jedeme k Zrcadlovým boudám a kolem Vendlovky stoupáme dál ke Kolínský boudě. Kus za Vendlovkou, sklízíme borůvky. Posilněný jedeme a tlačíme a jedeme, až najednou….. zmije!!! Skočila Renče pod kolo, čímž vyvolala paniku. Takovej hluk, jakej vyvolala, to se jen tak neslyší. Ač je to tvor němej, tak mocnej má hlas, až Rýbrcál zalez do Obřáku. Kolem Kolínský jenom projíždíme. U Barunky děláme selfíčko se Sněžkou. Dole u Pizzdárny, jsme za pár minut. Objednáváme si a čekáme. Výsledek stál za to. Jako obvykle výborná picička. Po jídle se spouštíme domů. Takřka bez šlapání končíme dovolenou. Zejtra zase do háku a makat!!! Tak zdarec.
Fotky jsou tady.
Video v HD bude někdy tady.