Letošní dovolená vyšla. To není jen konstatování ale i pravda. O proti tý loňský, která skončila hned první den. Viz. IT Challenge 2011. Zvolili jsme stejný místo ubytování a zejména já odolal volání IT, který se letos odehrávalo v pivovaru Dalešice. Díky mé silné vůli, neměla rychlá záchranka co dělat a my dorazili na místo urlaubu v celku. Rozkošné místo v Meziluží nás přivítalo umolousaným počasím a opuštěně. Přivítal nás hlídací pes, dva kočičáci a v klidu stojící sekačky na trávu značky Shaun. Sekačky se nenechaly vyrušovat, což se nedalo říct o zbytku osazenstva, který se krvežíznivě dožadovalo drbání. Hlídač nám při tom lehce ožužlával ruce. Vysvobození přišlo s nalezením mechanickýho zvonku na brance. Poslední rukou jsme ho uvedly do chodu a vzburcovali majitele usedlosti. Ten vyšel ven a roztomilým Budějckým „hantecem“ nás uvítal a poslal do našeho aprtámu s tím, že ubytování si řeší cera. Tu jsme neviděli až do odjezdu, dokonce i zaplacení ubytování jsme museli urgovat. Jak už bylo řečený, počasí se navzdory předpovědím, chovalo trochu jinak. Zatím co TV hlásila roztrhání oblačnosti, tak nad námi bylo neustále zataženo. Protože nebylo jasný jestli nebude pršet, vydali jsme se první den poznávat okolní památky autem. Buškuv hamr leží pár kilometrů od Trhových Svin a ukazuje počátky mechanického zpracování ocelí. Součástí prohlídky je promítání filmu o hamernictví i prohlídka funkční dílny. Prohlídka není nijak časově náročná a tak hravě stíháme přejet do Českýho Krumlova. Zbytek dne trávíme prohlídkou zámku a 
města. Zdá se že všechno bylo vybudovaný jen a jen pro turisty. Sezóna sice končí, ale v křivolakých uličkách to vypadá, že se Čína pomalu stěhuje. Dokonce jedna Wechselstube má kurz v rozsypaným čaji. Co se děje v plný sezóně ani nedomejšlím. Krumlov není jenom zámek, podzámčí a klikatá úpa. Každý fotografický srdce zaplesá při prohlídce Seidelova ateliéru, který se dochoval s kompletním vybavením a je perfektně zrekonstruovanej. Po návratu na základnu dáme večeři a relaxujeme. Apartmán je vybavenej vším potřebným, jako je kuchyň, koupelna, ložnice, jídelní kout a obývák s debilizátorem (TV). Pokud by tohle někomu nestačilo, může sledovat z okna pasoucí se krávy, srnky, sekačky Shaun, nebo si pustit WWW na svým přístroji. Pokud ovšem nebude mít pech. Ze tří přístrojů zobrazoval www pouze jeden. Ostatní dva sice fungovaly, ale nesely. No a kdyby byla zima, stačí nasekat dříví a podpálit v krbovkách. Tam je obraz i zvuk vcajku. Ale hybaj na kutě, zejtra budou další zážitky.
Další den, je ráno zase takový pošmourný ale i tak vyrážíme tentokrát na kolech, za památkama. Na tvrzi Žumberk ctěj tradice a maj v pondělí zavřeno, tím pádem se tady zastavíme jindy. Pokračujeme dál na Trhový Sviny k poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice. Nedřív ale kufrujeme, díky neschopnosti poslouchat vlastní ženu, ženu sebe i ji opačným směrem asi dva kilometry. Nakonec ale přijíždíme k poutnímu místu. Kostel byl postaven podle návrhu K. Diezenhofera a patří ke skvostům baroka. Areál je samozřejmě zamčenej a vidět můžeme jen to co vykukuje nad ochranné zdi. Tak se alespoň osvěžujeme ve studánce u kapličky. Údajně je ta voda zázračná, páč ani v zimě nezamrzá. Kdyby mi ji někdo nalil za krk, určitě obživnu, jak je ledová. Dál svištíme směrem
ke Svinům. Zkoušíme jak chutnají jabka v áleji pod kostelem a hned je jasný, proč je ještě nikdo nesklidil. Jsou to zimní odrůdy. Na oběd se stavujeme v Trhových Svinech a po něm jdeme ještě okouknout kešku schovanou v areálu kostela Nanebevzetí Pany Marie z poloviny 13.století. Hlavní cíl cyklovýletu ale máme před sebou. Chystáme se do ZOO Dvorce. Není to sice velká ZOO ale po létech zase cejtíme tu opravdovou přírodu. Ve všech předělaných ZOO je návštěvník oddělenej od zvířat sklem a tím nemá možnost nasát tu atmosféru. Například u Makaků je atmosféra opravdu silná. Zrovna tak u sudokopytníků. Prohlídka byla dlouhá a pojal jsem obavu, abysme dojeli za světla. Obava byla zbytečná. Dokonce zbyl čas na hledání kešky v Olešnici a focení západu slunce nad Žárským rybníkem. Třetí den dáváme opět 
kolovýlet a opět míříme na Žumberk. Na tvrzi je stálá expozice lidového malovaného nábytku jižních čech a Rybníkářství. Prohlídkou tvrze a okolí trávíme podstatnou část dne. Dáváme si tady i oběd. Renča ochutnává i místní Žumberský borůvkový pivo. Okruh uzavíráme přes Rychnov u Nových Hradů, kde nakupujeme chleba, rohlíky a drobnosti k debilizátoru. Jesli si někdo myslí, že se na dovolený nedá zažít vzrůšo hnedle po ránu a dovolená je furt klídek, kde pohoda stíhá odpočinek, pak by měl jet s námi. Například hned první cyklovýlet! Neujeli jsme ani 300metrů a R říká: “ Kde mám měřáček? „. A už se plazíme, centimetr po centimetru, zpátky k základně. A kde ležel!? Samozřejmě na cestě, 20metrů od budovy 🙂 . Hlavně, že se nikomu nic nestalo. Čtvrtej den míříme na další perlu jižních čech, zámek
Hluboká. A nebyli by sme to ani my, aby se něco nepřihodilo. Cesta na Hlubokou vede přes Budějce a kdybych chtěl parafrázovat Cimrmany, řekl bych: “ Přes Budějovice, by chtěl jet každý. Cožé? Tady je špatně slyšet! “ Při představě, že pojedu kolem nádraží v Budějicích, jsem to vzal trochu vlevo na obchvat. Všechno je v rychtyku i navigace vypadala, že to pochopila. Jenomže zhruba v polovině budějovickýho městskýho okruhu, se ozvalo: “ Po sto metrech odbočte v pravo!“ Já vůl poslech a odbočil. Za dalších sto metrů znova: “ Odbočte v pravo!“ A už jsme skoro mezi panelákama. „Projeďte kruhovým objezdem a čtvrtým výjezdem….blabla.“ Vždyť jedeme zpátky?????! A taky jó. Po zhruba dvoukilometrový zajížďce, nás to nalodilo zpátky na okruh a dovedlo šťastně do Hluboký. Tady už prohlídka zámku, parku, něco k obědu a v podvečer zpátky. Budějovice prosichr míjíme úplně. Cestou se zastavujeme u Žižky. 
A to víte, že Žižka vůbec není z Trocnova? Projeli jsem Trocnov celej a nakonec pomník nalezly u Radostic. Po okouknutí pomníku jedeme bydlet. Večer si zatápíme v kamnech, protože se citelně ochladilo. Ráno je pořád pěkně chladno a zase to vypadá na déšť. Jedeme teda do Třeboně na rybu. Třeboň má pěkný náměstí, kde se dá vyjít na věž a rozhlídnout se. Taky má zámek s prohlídkovou trasou a parkem. To všechno jsme viděli. Když už jsme v těch jižních čechách, mohli by sme si dát rybu. Procházíme jednu restauraci za druhou a nestačíme se divit. Cena za deset deka začíná na 150ti vočích! Ať si to strčej! To asi prodávaj zlatou rybku?! Jdeme do bufáče typu Kotva a dáváme si jídlo za 75K. Po obědě razíme objet svět. Teda rybník Svět. Hodinová plavba s výkladem a možností řídit námořní kolos
byla pěkná, až na studenej luft. Večer u krbovek opět neurazil. Poslední vejlet, jsme jeli zase na kolách. Neprve do Dobrý Vody k baroknímu kostelu Panny Marie Utěšitelky. Po lehkém odpočinku a osvěžení zázračnou vodou, jedeme k Pasekám na koníčky. Ježiš, jak ti byli rádi, že je můžeme poplácat a krmit trávou 🙂 . Po zakoupení pohledů v automatu se vydáváme k Novým Hradům. Několikrát zastavujeme a rozhlížíme se po krajině. Při jedný zastávce nacházím na stromku vyset hůl. Ejhle je pobita plechovými turistickými známkami z Krkonoš. Asi ji tady zapoměl Krakonoš, dkyž byl na dovolený. Zavěšujeme ji zpátky a jedeme obědovat do Hradů. Následuje prohlídka hradu a odjezd do Terčina údolí k umělýmu vodopádu. Aby byla kochačka úplná zastavujeme ještě u tvrze Cuknštejn a pak už zpátky na základnu. Tím jme ukončili dovolenou a následující den se zbalili, vnutili peníze za pobyt někomu v baráku a odjeli domů.
Fotky a videa, jsou tady.