První zářiovej tejden jsme s Jurou vyrazili do Hostýnských kopců a to tradičně od středy
do soboty. Počasí se na konci prázdnin nejprve trochu rozparádilo, aby se hned se školním rokem dost ochladilo. Naštěstí to byl jenom takovej fórek a ve středu se počasí zase umoudřilo. Za chladnýho středečního rána, v 5:43 když se sotva rozednívalo, nastupuju v Hoňáku do spěšnýho vlaku RegioFox. V Pardubicích přestupuju do rychlíku R885 Slovácký expres do Hulína a v 10:34 přijíždí od Kroměříže osobák s Jurou. Přistupuju. Za ¾ hodiny jsme v Podhradní Lhotě, respektive uprostřed ničeho. Uprostřed ničeho je nepřesný. Je tady pila, dva až tři baráky, zastávka autobusu a v ní chlap a to je všechno. Opravdová Podhradní Lhota je 1,5km vzdálená a do Rajnochovic na začátek vandru, je to ještě o kousek dál. Osobák nás teda vyplivnul, avšak spojení do Rajnochovic žádný, navzdory tomu, co nám chlapík v zastávce tvrdil. Jdeme teda pěšky a než se doplácáme do Lhoty, chlapík s igelitkou nás zufus předhání. Obchod v Podhradní Lhotě má přes poledne zavříno a hospoda otevírá v sudej rok ve čtvrtek. Sedáme si před hospodou do stínu na ještě vlhkou lavici, vytahujeme zásoby a svačíme. Než se najíme, vytrpíme si zkoušku sirén, je totiž první středa v měsíci. Svačíme za zvuku dohasínající sirény a šustotu čistícího stroje místních technických služeb. Nasvačený se vydáváme na další část přiblížení se do Rajnochovic, a tu
se zjevuje autobus. Tím že ve správnou chvíli stojíme na zastávce, máme možnost ušetřit čas a síly. Vystupujeme v Rajnochovicích u obecního úřadu. I tady má obchod zavřeno, ale o restauraci Polom to neplatí. Co na plat, vcuclo nás to. Holanďák se salátem už došel, ale paní majitelová nám nabídla kotlet se šťouchačkama a prej ho můžeme vrátit, když nám nebude chutnat. Nebylo co vracet. Platíme, nabíráme vodu a jdeme k 1a1/2km vzdálený pile, kde u Rajnochovický Lesní Železnice začíná náš vandr. V letech 1904- 1906 zde byla vybudována úzkokolejná lesní dráha v délce 8,3km, která vedla po úbočích svahu od parní pily až do revíru nad Podhradní Lhotu (pod Kelčský Javorník). Železnice byla vybudována za účelem svozu dříví k pile. V r. 1921 byla doprava po železnici zastavena a r. 1925 pak byla nařízena definitivní likvidace. Po lesní dráze v Rajnochovicích zůstala dodnes malebná lesní cesta „štreka“, po který se vydáváme. Štreka pomalu stoupá po úbočí nad domy v Rajnochovicích. Malebná idyla končí po 3/4tě kilometru náhlým zahuštěním podrostu. Cesta se změnila na cestičku a za ohbím po několika dalších metrech se doslova noří do vysokýho ostružiní, občas sahajícího až nad hlavu. Jura vytahuje mačetonůž a seká a seká až krev stříká. Stěží postupujeme vpřed. Zdá se, že se blížíme k první úvrati. Krom ostružiní se prodíráme
hustým mlázím. Pokoušíme se jít do druhý úvratě, ale je zarostlá a neprostupná. Po zorientování se, se vydáváme přímo do kopce, kde je lesní cesta vedoucí k hradu Zubříč. Nahoru to jde o dost líp, než úvratí, ale i tak jsme oba rozdrápaný na rukách od prodírání ostružiním. Na lesní cestě jednak odpočíváme po náročným stoupání a druhak si utíráme krev. Utřený můžeme pohodlně traverzem stoupat a stoupat až k hradu. Dva kilometry stoupání a stojíme na hradě Zubříč. Podle archeologických nálezů byl vystavěn až po polovině 14. stol., prvně je zmiňován r. 1360. Pro loupežné výpravy majitelů byl r. 1451 vykoupen zemským hejtmanem Janem z Cimburka a pobořen. Dneska skupina nadšenců provádí záchranný práce. Na plošině prvního nádvoří odhazujeme bágly a než si projdeme zříceninu, odpočíváme. Hradní zřícenina stojí nad Podhradní Lhotou a vidět z ní je východní část Podbeskydský pahorkatiny a na pravý straně část Beskyd. Na první kouknutí mi to připomnělo Český středohoří, no a tak jsem Jurovi pověděl:“ Koukni doprava to je Moravský středohoří!“ Po prohlídce zříceniny Zubříč nebo taky Nový Šaumburk, jdeme na výše stojící zříceninu Starýho Šaumburku. Kilometr a jsme tam. Založen byl olomouckým biskupem po r. 1272, který získal území s horou „zvlášť vhodnou pro stavbu hradu“. Roku 1307 se uvádí jako
„nový hrad“ a naposledy je zmiňován r. 1325. Poté byl opuštěn, zřejmě v souvislosti s odlehlou polohou a vysokými náklady na udržování a posádku; pravděpodobně také nebyl dokončen v původně plánovaném rozsahu. Jeho nástupcem se stal níž položený hrad Zubříč. Od hradu jdeme po hřebení pod Černou Bařinu. Odtud Cyrilometodějská cesta znova stoupá na Černou bařinu. O 1/2sedmý stojíme u Holubovy chaty pod Kelčským Javorníkem. Nahoru nejdeme je příliš pozdě. Musíme si najít místo na spaní někde tady, než se setmí. Od Holubovy chaty jdeme v pravo úboční cestou asi kilometr, kde nacházíme pod cestou plošinu, na který stavíme přístřešek. Vaříme si večeři a protože se setmělo, zalejzáme do spacáků a spíme. Před půlnocí je slyšet rachot netlumenýho motoru a za ňákej čas i světlo. Hukot i světlo ňákou dobu cestovalo lesem pod náma, pak.. ticho a chrrr. Po jedenácti kilometrech prvního dne spíme.
Budíme se okolo sedmý. Po snídani balíme, uklízíme plac a odcházíme. Pohledem do mapy zjišťujeme, že se k vrcholu dostaneme z našeho nocležiště a nemusíme se vracet k Holubově chatě. Na začátku druhýho dne, pořádná rozcvička do strmýho kopce. Je slunečno, teplota oproti včerejšku stoupla, tak se potíme o sto šest. Druhá část stoupání
byla milosrdně mírnější a už kolem desátý stojíme na Kelčským Javorníku pod rozhlednou. Nejsme tu sami, pod stromy je stan a jeho osádka ona a on, provádí vstávání, snídání nebo tak něco. Zdravíme se, dáváme řeč. Bavíme se i o jídle na vandrech. Ukazujeme francouzský vojenský denní dávky a Jura dává pár drobností. Na oplátku dostáváme bonbóny. Jdeme se mrknout na rozhlednu, jenže má perforovaný podlážky, takže na vrchol vystoupám sám. Jura to jistí ze spodního patra. Rozhled je pěknej: Hostýnský kopce i s Hostýnem, Beskydy, Haná,“Moravský středohoří“, všechno jako na dlani. Pod rozhlednou začalo balení. Když jsem slezl dólu, natáčím takřka instruktážní video, kterak zabalit “želvu“ do báglu. Monika s Honzou, tak se jmenují ona a on se balí na další cestu a my je s Jurou pozorujeme. Z našeho hovoru zjišťujeme, že máme kousek společný cesty na Jehelník a možná se pozdějc uvidíme na Hostýně. Děláme si sefíčko a jdeme na kilometr vzdálenej Jehelník, kde se s Monikou a Honzou loučíme. Oni jdou na zámek v Bystřici pod Hostýnem, my pokračujeme v kopcování. Nejdřív scházíme prudce k rozcestníku Humenec pod Čerňavu. Na cestě obkružující Čerňavu potkáváme tři důchodce, kteří ztratili značenou cestu k Javorníku. Od nás dostávaj info, že značku znova najdou po párstech metrech. My pak
jdeme pod vrchol Smrdutá, kde si děláme oběd. Najedený a odpočinutý pokračujeme teď po naučný stezce Hostýnské vrchy pod skalami Smrdutý, Ostý grúň, louky Na Jančích, lom Na Hrobech a z 8mi set metrů klesneme na pouhých 400 metrů ve Chvalčově – U Revíru. Teď nás čeká móóóc pěkný stoupání na Hostýn. Jsme na 11tým kilometru je 1/2čtvrtý a jdeme stoupat. Jsou to dva kilometry, 300metrů převýšení, asi hodina do kopce a budeme tam. Odpočíváme každou chvilku. Odpoutávám se od Jury, jdu napřed. Za silnicej si sedám a čekám než Jura dorazí. Poslední třetina stoupání už není tak prudká a před 17tou hodinou jsme nahoře. Procházíme křížovou cestou okolo Jurkovičových zastavení i kolem baziliky Nanebevzetí Panny Marie a kotvíme u jedinýho otevřenýho stánku. Objednáváme si kofču, pivo, pivo a pivo. Paní stánkařka je trochu rozjetá a plete si mě s ňákým hercem nebo politikem. Když nám přináší další pivo znovu se ptá jestli nejsem herec a Jura jí odpovídá místo mě. Jó je to známej porno-herec. Ježíš to já vůbec nesledujů a div se nekřižovala. Následoval smích. Napojeni odcházíme nabrat vodu u vodní kaple. Vodu máme, můžeme jít někam kempnout. Procházíme pod valy bejvalýho opida Hostýn. Na rozloučenou v 18:45 nám vyzvání zvony od Marie, kam svolávaj věřící k modlitbě sv. růžence. My odcházíme přes
Bukovinu ke skálám Skalný tři kilometry od Hostýna. Začíná vrcholit západ a na vrcholku Skalný nedaleko skal stavíme přístřešek, večeříme a pak si leháme. Nemůžeme usnout, protože je teplo a tak ležíme na spacáku. Pod náma v rovinách svítí světla měst. Pozdějc se trochu ochladilo a přeci jenom usínáme. Na dlouho to nebylo. Nebesa se zatáhla a uprostřed noci začal funět silnej vítr. Ten cloumá celtama a uvolňuje je. Musíme je znova upevnit a teprve potom můžeme dospat. Až se světlem se vítr tiší.
V 8hodin vylejzáme z áčka, balíme. Potom se přesunujeme pod skálu k bejvalýmu hradu Skalný. Vaříme si snídani, prohlížíme skály, kde stával hrad. Středověký skalní hrádek byl na hřbítku jihovýchodně od vrcholu Skalný vybudován pravděpodobně ve druhé polovině 14. století. Kromě drobných náznaků valu a příkopu se na jedné ze skal zachovaly stopy po ukotvení dřevěné věže. Při odchodu objevujeme na přilehlý skále památník Přerovským horolezců, kteří navždy zůstali v náruči milovaných hor. Z hřebene za skálama se ještě díváme spolu s “kamenným skřetem“ na Kelčskej Javorník, než sejdeme dólu na Jelení louku a pak ještě níž až k boudě u studánky pod jelení loukou. Voda teče čůrkem a plnění čutor nám chvíli trvá. Máme vodu, můžeme zase vesele stoupat k hradu. Kilometr do
kopce a stojíme o 150m výše v 704mnm u poslední zdi hradu Obřany. K vrcholu jdeme bez báglů, ty schováváme na rozcestí do mlází. Hrad Obřany byl založen patrně někdy před rokem 1365 Bočkem z Kunštátu a Poděbrad, pradědem krále Jiřího z Poděbrad. Boček však hrad vystavěl bez svolení moravského markraběte Jana Jindřicha, který se obrátil na bratra, císaře Karla IV., aby prosadil demolici Obřan. Karel IV. opravdu roku 1366 nařídil zboření hradu, avšak došlo patrně jen k zastavení prací na stavbě. Z hradu, na kterém se žilo asi jen sto let, se mnoho nedochovalo. Na západním pólu dispozice stojí pozůstatky okrouhlé strážní věžice a na opačném, východním, se rýsují terénní náznaky rozměrného paláce. Na jižní straně hradu se nacházejí výrazné terénní pozůstatky příkopu a valu, které však budí dojem značné nedokončenosti. Scházíme dolu, bereme bágly a jdeme dál opět do kopce na rozcestí Klapinov, kde u boudy se sochou Portáše odpočíváme. Potkáváme se s důchodci na vejletě jen dneska jsou dva, zatím co včera u Čerňavy byli tři. Hovoříme o letošní úrodě rajčat, která není kdovíjaká. Záhadu špatný úrody jsme nevyřešili a tak se loučíme a jdeme dál. Jak jinak než, že stoupáme. Jdeme kolem Drobečkovy studánky na Holý vrch. Je 1/4na dvě, čas se naobědovat. Vaříme vepřový s těstovinama z francouzskýho kádéčka, čaj
a na závěr ňáká ta sladká těčka. Kolem svištěj cyklisti, některý do kopce, jiný zase opáčně a my zatím obědujeme. Po obědě jdeme po modrý značce, tentokrát z kopce na silnici pod Oklukem. Asfaltkou na rozcestí pod Kuželkem, kde odbočujeme na lesní cestu a u studánky U Ščůrovej odpočíváme na 11náctým kilometru. Šupem klesáme okolo osady Korýtko k vesnici Vlčková, kterou jen štrejchneme a na závěr dne zase stoupáme. Nad Vlčkovou se v přístřešku kocháme výhledem. Dva kilometry a jsme na hradě Lukov. Je skoro šest a v hospůdce u hradu to žije. Super! Dáváme si pivko, doplňujeme tekutiny. Jura si jde prohlídnout věž Svatojanka. V sedum míříme k přístřešku, kde chceme přespat, protože se žene slota a má pršet. Přístřešek se nachází na příjezdový cestě k hradu asi tak na půl cesty mezi hradem a Lukovem. Už z blízký dálky máme problém. V přístřešku stojí bágl a vedle něj nocležník. Dáváme se s ním do hovoru, z něhož vyplývá, že čeká na dva další kámoše a možná tady budou chtít spát. O několik minut pozdějc opravdu přicházejí dva on a ona. Dovídáme se, že jdou Via Czechia a mají v nohách cekem asi 900km ale že dneska maj nějákých 35km. To už pro nás není taková štrapáce odpovídáme jim. Příchozí mají v plánu přespat na hradě ve věži a tak nám přenechávají altán. Konáme přípravy na nocležení,
zatím co kolem neustále jezdí hradní taxi a chodí návštěvníci z hradní osvěžovny. Když už se šeří, vařím si vodu na sprchování a za altánem provádím očistu těla. Očištěn si vařím čaj k večeři. Najedený sedíme, bavíme se, čekáme na tmu a pak si rozbalujeme spaní a uléháme. Taxi jezdí tam a zpátky až do půl noci. Uprostřed noci se spouští očekávanej déšť. Spíme do 6ti, kdy nás probouzí budík. Balíme si fidlátka, odcházíme na autobus v 7:15. Déšť se naštěstí skončil ještě před rozedněním a na přibližovací kilometrovou cestu kape jen ze stromů. Scházíme do Lukova k zastávce. Autobus nás odváží do Zlína, kde má Jura okamžitej přípoj k domovu. Mě jede autobus do Olomouce o půl hodiny později. V Olomouci mám vlakový spojení do Pardubic. Jdu si koupit jízdenku na RegioJet a k ČD pokladně jízdenku na zbytek cesty Pardubice-Trutnov. Vyčkávám na oznámení nástupiště a spolu s asi miliónem dalších se přesunujeme na třetí nástupiště, kde čekáme a čekáme a:“ Z důvodu závady na stroji bude RJ opožděn o 5min…, hlášení 10min. omluvte 15… . Najednou vlak zmizel z informačního displeje. Chaoz???!!! Objevil se úplně jinej vlak a taky i přijel. Chaoz na druhou!!!!???? Hlášení zpoždění RJ1008 bude mít 50minut zpoždění. Vracím se do výpravní budovy, kde na centrálním ID mají skoro všechny vlaky zpoždění víc než
20minut. Co teď? Jdu do kasy Regio a vracím jízdenku. Kupodivu neprotestujou a vrací mi hotovost. Ještě že jsem neplatil kartou jako ti předemnou. Ti dostanou svý prachy do 14ti dnů. Na InfoDispleji bliká IC 510 Ostravan má 10minut sekeru. Rychle jdu do kasy ČD a ptám se, jestli si na něj můžu koupit jízdenku. Právě prej projíždí Brodkem, takže bez místenky ještě jo. Supééér pojedu, nezůstanu viset. Za pár minut už svištíme k Pardubicím, vlak je poloprázdnej, takže sedím. Bohužel se zpoždění nepodařilo dohnat a tak mi v Pardubicích ujíždí spoj do Hradce a násle i Trutnova. Posouvám se dalším osobákem do Hradce, ať jsem od tý pohromy co nejdál. V Hradci si kupuju sváču a vyčkávám na Spěšňák domů. Zdá se, že se neštěstí vyřádilo a doma budu o1/2třetí, teda jen o hodinu dýl. Spěšňák jede, jede a najednou v Červeným Kostelci 20kiláků od cíle zastavuje a stojí. Po několika desetiminutách přichází průvodčí a směruje nás do autobusu. Tam se dozvídáme, že u Horní Rtyně někdo skočil pod vlak a je výluka až do Trutnova. Den jak malovanej grrrr! Domů se dostávám kolem čtvrtý. Vybaluju, skáču do vany a pak už jen obědo-večeře a relááááx. No a tak jsme překonali Hostýnské kopce, viděli zříceniny, já si užil zpoždění i
výluku.
Tady možná bude někdy video.