Bišík 2019

Tejden po Větrníku a Prdníku, uspořádal „latentní Negr“ vyjížďku na Bišík. Honza a jeho zákonitá squaf Petra, jsou z Úpice, což trochu komplikovalo odjezd z domova. Využil jsem omladinu a naložil se i bajkem do jejich zánovního BMW a nechal se odvízt nad Lhotu, čímž jsem ušetřil kiláky a síly. Za Bezděkovem u závory nasedám a největším stoupákem jedu k Pasekám na Jestřebkách. Jedu co mi síly stačej, abych byl u děla v Odolově včas. Zrovna když vjíždím na pastviny u Pasek volá H, kde jsem, že už jsou ve Rtyni u nádraží. Mám co dělat abych byl na místě včas. Neuvědomuju si, že elektrokolisti vyjedou krpál jako nic. Když míjím vrchol Žaltmanu, novej hovor, že už jsou u děla, ale že se sejdem na rozcestí Pod Kolčarkou a pojedeme zkratkou. Tak super, k rozcestí to mám jenom kousek. Čekání mi přijde dlouhý, ale zrovna když si říkám, že jim vzali prodlužovačky, objevují se v zatáčce. Po uvítání se rovnou spouštíme ke Kuprovce. Mokrý kořeny házej pěkně bajkem. Petra nám spílá, ale jede. Po trochu drsným sjezdu, přejíždíme asfalt vedoucí do Radvanic. Za cestou ještě trochu krosu po kořenech a jsme u rybníků „Na Kuprovce“, který vznikly jako zásobárna vody pro tzv. prádlo na čištění měděných rud, nedalekýho, dneska už zrušenýho měděnýho dolu Bohumír. Přejíždíme hráz, stoupáme lesíkem na pastviny až skoro k bráně závodu „Konstrukce Jívka“. Rychlou polňačkou sjíždíme do Vernéřovic a u kostela Máří Magdalény odbočujeme na Studnici. Šíleným prďákem se ze 450metrů dostáváme do bezmála 6tiset na  necelým kilometru. Lehkej sjezd do Studnice a šups nahoru na Bišík. Cíl je nadohled. Petra hnaná elektrikou nám z Bišíku vyslala naproti Pavla Volka. Ten nám prorážel na posledních metrech cestu, skrz davy a ve stájích umožnil schovat koně. Jdeme do restaurace, objednáváme si oběd a pití. Vynikající krůtí rolka na bylinkách a bezová limča. Honza s Petrou si dávají po Ó kafíčko a na sluníčku před zámečkem několik minut klábosíme s Pavlem, než ho povinnosti odvály na plac.  Shodou okolností se potkávám s malou Bouškou, jsoucím na dětským táboře. Nechává pozdravovat svoji máňu, majíc v jedný ruce hotdog a v druhý pitíčko. Odpočinutý se vydáváme na zpáteční cestu. Jedeme pod Čápem k Janovickým hřbetům, kde sjíždíme po červený do Janovic. Kolem nádraží furt po červený a za posledním barákem stoupákem k Temnýmu lesu. Posleních 20metrů už nedávaj ani Hajbajky, naštěstí je u vysílače vrchol. Skrz Temnej Les sjíždíme do Radvanic. U kostelíku Sv. Jan Křtitel nabíráme síly k závěrečnýmu stoupání na Paseky k Řehačce. Kopec na Řehačku se zdá bejt nekonečnej, ale pak se přeci jen objevujou pasecký baráky i s otevřenou Řehačkou. Objednávám si rovnou dvě Kofeiny. Společná cesta končí Petra s Honzou jedou domů do Úpice, já se vydávám k Markoušovicím a přes Nývltův žlab k Trutnov Trails. Sjíždím druhou a třetí sekci Kozy, svačím borůvky, ale pak už nekompromisně svištím skrz Lhotu k domovu.

Fotky: TADY

Stránky